Jak vyléčit strach z létání?
...o tom, že některé věci fungují, aniž by někdo dokázal vysvětlit PROČ
Ahoj,
dneska jsem se dozvěděla věc, která mě stejnou měrou znepokojila jako uklidnila.
A já se o ní musím instantně podělit. Jestli se zajímáte o létání nebo o fyziku, asi ani nemusíte číst dál, protože tuhle ŠOKUJÍCÍ informaci už nejspíš znáte.
Pokud jste si dali do oblíbených podcast Obsessed, pak jste to možná slyšeli, jako nejnovější obsesi Mery-Beth Barone.
Jde jednoduše o to, že neexistuje přesné a jasné vysvětlení PROČ LETADLA LÉTAJÍ.
Cože, říkáte si, stejně jako já, to není možný, lítáme přes 100 let s vysokou mírou bezpečnosti, věříme pilotům (a dokonce i pilotkám, haha, vtip) a ono to, světe div se, FUNGUJE.
Jenže, a tady přichází háček, hák, chcete-li, ani fyzici, matematici a inženýři, kteří se specializují na aerodynamiku a konstrukce letounů nedokážou se stoprocentní přesností vysvětlit JAK JE TO DOPRDELE MOŽNÝ, ŽE SE TUNOVÝ STROJ S DVĚMA KŘÍDLY VZNESE Z BODU A BEZPEČNĚ PŘISTANE V BODU B.
Doufám, že jste podobně v šoku, jako já nebo ho aspoň předstíráte, abych v tom nebyla sama.
Můj caps-lock to celé samozřejmě zjednodušuje, protože jestli něčemu opravdu nerozumím, tak je to FYZIKA, rozumím jí ještě míň, než vztahům nebo pletení.
Na druhou stranu mě ta informace tak šokla, že jsem si okamžitě přelouskala článek na Scientific American, který se snaží co nejsnáze (čti i pro úplný paka jako já) vysvětlit, kde je problém.
Abyste se naladili na můj hrůzostrašný šok, který mi způsobil, že jsem málem spadla ze židle a udusila se čajem, měli byste vědět, že mám panický strach z létání.
Jsem tak ideální člověk na propagaci USKROMNĚNÍ SE ve jménu snižování emisí. Nelétat mi nedělá problém, NAOPAK!
Ten strach nemám odjakživa, objevil se u mě někdy před deseti lety. Před tím jsem už stihla dvakrát zaletět do USA, párkrát po Evropě a tak vůbec. A pak to přišlo.
Nekontrolovatelné pocení, hlavně dlaní, absolutní panika při jakémkoli pohybu (kterých je na palubě letadla běžně dost a jsou NORMÁLNÍ narozdíl ode mne, ehm) a jediné možné řešení: alkohol a/nebo medikace, dobří přátele a výtisk Vogue po ruce.
Alkohol mi funguje na krátké lety naprosto dokonale, na prvním letišti si dám pivo nebo dvě (or whatever floats my boat v tu chvíli), na palubě co mě zrovna osloví a na příletové destinaci už jsem naprosto fresh jakobynic. Moje tělo alkohol dokonale zneutralizuje v sebeobraně proti neskutečné míře stresu, kterou za hodinový let vytvoří. A věřte mi, jsou to potoky stresu, měřeno na množství potu.
Možná, že kdybych pila jen v letadlech, zbavím se kocovin. Just a thought.
Na to, abych před třemi lety překonala vzdálenost Itálie - Tokio jsem navíc přidala kouzelnou tabletku, která mě na pár hodin zapitá japonským pivem uspala. Nešlo jinak.
Takže, shrnuto - díky přátelům a příjemným substancím jsem schopná tuhle torturu podstoupit, ale radost nemám. Jsem za to velký příznivce vlaků (i autobusů) a opovažte se na mě jít se statistikou bezpečnosti. Mému mozku a tělu je to fuk. Nepřesvědčí ho racionální argumenty a ve finále jediné, co mi z toho všeho zůstává je věta, co mi kdysi, před 17.lety řekla máma, když jsme přelétaly z New Yorku do Dallasu v noci v bouřce, a já se lehce zneklidnila:
“Jasně, Janinko, že to spadnout může, ale proč by to padalo zrovna teď?”
Moje máma pravděpodobně vůbec netušila, že byla se svým lakonickým vysvětlením stejně blízko PRAVDĚ o létání, jako jsou vědci. I shit you not.
A teď se dostáváme k jádru vědeckého článku, který se snaží vysvětlit, že víme, že něco víme, ale NE TAK ÚPLNĚ, a některé části skládačky do sebe nepasují. Nebo vlastně pasují, ale nevíme proč. Goddamnit.
Víme, že něco víme, ale…
Když si začnete googlovat hesla jako “proč letadlo letí”, pak první, na co narazíte je Bernoulliho zákon. Tenhle pán, jehož jméno by mi mělo něco říkat, pokud bych si z hodin fyziky něco pamatovala, se zabýval prouděním kapalin už v 18.století a formuloval pár zákonů, který se později uplatnily právě i v aerodynamice (vůbec nevím, co píšu, je vám to jasný). Vzduch a jeho proudění je totiž v matematice (a potažmo ve fyzice, pořád nevím, co píšu) braný jako kapalina, podle všeho se tak totiž chová (co já vím, ask Bernoulli).
Jenže NIC NENÍ DOKONALÝ, jak by řekl Krampol, a právě podstata vzduchu a jeho chování tu NĚJAK hraje roli a přes všechny teorie, pokusy a simulace to nějak pořád nedává zcela smysl.
A tenhle pán ve fešné paruce (co se to stalo s pánskou módou, že?) přišel na rovnici, která obsahuje zlomky a řecká písmena, a říká, že statický tlak proudící kapaliny klesá s rostoucí rychlostí. V našem případě se bavíme o křídle a vzduchu, který ho obtéká, zásadní je pak vztlak nad a pod křídlem (tak nějak), kdy je zásadní poměr tlaku NAD a POD, což chápu nějak intuitivně, ale MATURITU BYCH Z TOHO ZÍTRA NESLOŽILA.
Následuje sáhodlouhé vysvětlení, jak to vlastně funguje, ale hlavně proč jen samotný Bernoulliho zákon nestačí jako vysvětlení toho, že se letadlo udrží ve vzduchu.
Tady pak přichází na scénu Isaac Newton, což byl spíš fyzik než matematik, ale paruku jak velela móda nosil taky. Toho si ze střední pamatuju, hlavně tedy jeho jablko a gravitaci (doufám, že mi teď nikdo nesebere maturitní vysvědčení).
Kromě jablka formuloval 2. a 3. zákon dynamiky, tedy něco o síle (vztahy mezi pohyby těles) a pak něco o akci a reakci (to je mi blízký i bez fyziky, má to velmi biblický vibe).
ALE ani tyhle zákony létání stoprocentně nevysvětlují a to dokonce ani v kombu s Bernouilliho poznatky, pořád tam jsou díry. Jak jsem napsala - někdy teorie v praxi sice neselhává, ale existují faktory, které nejsou tak “pure”, jako při pokusech a na papíře v rovnici. Ano, třeba právě ta podstata vzduchu, částic a jejich chování.
Tyhle díry zkusil zalátat mladík jménem Albert Einstein, o kterém si toho taky pamatuju zhruba tolik, že hrál na housle a měl hodně pantoflí (jako dítě jsem o něm měla leporelo) a později samozřejmě to, že vyplazoval jazyk, formuloval teorii relativity, a podle všeho se nechoval úplně pěkně ke svojí ženě, která byla taky fyzička.
Jenže ani jemu se to nepovedlo pořádně vysvětlit (LOOOOOOOL, dobře ti tak) a dokonce prý v pozdějším věku prohlásil, že tenhle pokus byl taková “mladická zbrklost”. Jo aha. Vůbec se teď necítím méněcenná, moje mladická zbrklost byla nosit copánky a pít Berenzten jablíčko (ale zase nemusím řešit morální dilema týkající se zbraně masového vyhlazení, dobře pro mě).
Vtipný na tomhle celém je, že v době, kdy si nad problematikou létání lámal hlavu Albík E., už se běžně létalo. První let se uskutečnil navíc už v roce 1903 and the rest is history, jak víme, a tahle pipeline končí mnou na palubě letu směr Japonsko s láhví Asahi, půlkou Neurolu a filmem Crazy Rich Asians.
Do toho všeho samozřejmě vstoupili komplexní programy, které dokážou všechno vypočítat a nasimulovat a letečtí konstruktéři, kteří by nepustili ven žádný zmetek (doufám). Ale ani ti nedokážou jednoduše odpovědět na to, jak to, že letadlo létá.
Navíc, jak už to tak bývá, se někteří odborníci přou, doplňují a upozorňují, že to či ono další vysvětlení není úplné, protože…prostě nikdo s přesností neví PROČ.
A já už vůbec ne.
A tak po prvotním šoku a pocitu, že do letadla už tuplem nikdy nevlezu, jsem došla k jednoduchýmu závěru. Některý věci PROSTĚ NĚJAK FUNGUJOU. Třeba kombinace clashing vzorů na přehlídce Prady z nultých let. Nebo letadla. A evidentně docela dobře. Přestaňme se ptát proč. A tleskejme pilotům*tkám.
P.S. I tak budu létat co nejmíň…
P.P.S. a tady je ten odborný článek!