NIKDY TO NEJSOU "JENOM" ŠATY
Ahoj,
ano, vím, že to tady dost zanedbávám, ale mám tolik roztěkaných myšlenek, tolik práce a tak málo času!
Takže tentokrát zkusím dokončit myšlenky, který mě napadaly kolem nedávného MET Gala. Zkuste to vydržet, třeba se to vyplatí (nebo taky ne, ale zas je to zadarmo).
NIKDY TO NEJSOU JEN ŠATY
Dneska v noci se mi zdálo, že jsem na MET Gala. Nebyla jsem pozvaná a vlastně jsem tam asi ani nebyla, ale jasně si vybavuju obličej Kim Kardashian. Stála někde mezi květinovou stěnou a velkými závěsy. Stála tam, v hloučku dalších žen, mezi jednou a druhou pózou pro fotografy a tiše jim všem něco vysvětlovala.
Došlo mi, že na Met Gala nejsem já, ale jsem jen jakási pomyslná kamera, která se snaží zoomovat tak blízko, aby slyšela, co Kim vykládá těm kolem:
“Jedla jsem týden jen kousky betonu.” Říkala mi ve snu.
To byla věta, kterou jsem si rozespalá vybavila, když jsem druhý den ráno rozlepila oči.
Tohle se stává, když si před spaním prohlížíte nekonečný tok storieček.
V těch mých se totiž objevovala kritika a vymezování se vůči tomu, že Kim během 3 týdnů shodila 7 kilo, aby se vešla do originálních šatů po Marilyn Monroe.
A já to chápu. Kult dokonalosti a neustálý tlak, pod kterým se naše těla každý den každý den snaží nasoukat do minisukní a kalhot velikosti 36 je nesnesitelný.
Ten tlak, se kterým se srovnáváme s každou na Instagramu. Neměla by Kim jít příkladem, navíc jako někdo, kdo zpopularizoval do té doby ne tak standardní postavu s velkým zadkem? Odpověď se nabízí úplně jednoduchá: měla.
Ale nějak mi to nedá. Co když ta odpověď vůbec tak jednoduchá není a má ještě spoustu dalších rovin a kontextů? Nebo prostě jen nechci soudit Kim proto, že se rozhodla vzít si šaty, které vnímám víc, než jen jako šaty - ale jako kus historie, které tak díky tomu dává Kardashian ještě nový a současný kontext.
Kim v šatech, které jsou kouskem americké historie mi přišla příznačná a - veskrze povedená. Tolik symboliky snad ani tak subtilní šaty (ve skutečnosti jde o dokonalou iluzi subtilnosti, protože šaty váží dobrých pár kilo díky pokrytí kamínky, kterých je na 2.500) nemůžou unést. A pokud tohle někdo dokáže vynést (a unést), tak Kim.
Nikdy jsem Kardashianky nijak neobdivovala. Sečteno a podtrženo tyhle ženy se prostě uměly narodit. To, že dokázaly svoje bohatství a svůj popkulturní vliv šířit, dávat mu váhu a udržet je pak věc další. Na druhou stranu je víc než pochopitelný, že když se na coveru Forbesu objevila Kylie (Jenner) jako nejmladší selfmade miliardářka, vyvolalo to rozsáhlou debatu o tom, co vlastně znamená “selfmade” (a později se navíc ukázalo, že hodnota její firmy a obchodu, který její kosmetická značka uzavřela s koncernem Coty je nadsazená).
Stejně, jako jsou nepřehlédnutelné přešlapy, kterými Kardasians, s Kim v první linii, dokázaly roky dráždit americké publikum - nepřiznávání a vykrádání černošské estetiky je jeden z takových příkladů, ke kterému je dohledatelných na webu xy textů, ukázek a rozborů. Nešťastný na tom ale za mě bylo většinou spíš to, že Kardashians se do určité doby vůči kritice nevymezovaly a prostě…mlčely a čekaly, až to přejde.
To se během posledních pár let změnilo (jak u Kim, tak například u Kylie Jenner - stačí si vzpomenout na její dost neslavnou reklamu na Pepsi).
Jenže kdo jiný, než právě Kardashians, by měl být na červeném koberci na galavečeru, který se tématicky odkazuje k “pozlacenému věku”, době konce 19.století, pro kterou byl příznačný nástup vlivu nové bohatnoucí třídy, která tohle podhoubí “amerického snu” budovala. Kim K. je de facto symbolem dnešní “gilded age” - je symbolem nové třídy oplývající novými penězi a kulturním (popkulturním) kapitálem. Kim tak splnila zadání večera (a splnila by ho, i kdyby přišla v císařových nových šatech).
Polemiky a všemožné kritiky toho, kdo přišel oblečený k tématu a kdo ne jsou pak každoročním internetovým masopustem názorů. Fakt je, že ještě v 90s se témata držela jen velmi volně a celý tenhle "cirkus Humberto” začal později. A proč ne!
Rozhodně doporučuju poslední díl podcastu Every Outfit, který řeší právě MET Gala a rozšiřuje také možné interpretace tématu. Právě tyhle debaty dokážou posouvat povědomí o módě, její historii a interpretaci trochu dál za hranici “splněno” a “nesplněno”.
Volba Kim pohoršila celou řadu lidí - převážně kurátorů oděvních sbírek, kteří zdůrazňovali, že podobná zápůjčka může nastavit nový precedent, Monu Lisu vám taky Louvre nepůjčí do obýváku (tak nějak zněly argumenty).
Nutí mě to přemýšlet o roli oděvu a o hranicích módy a šatů jako muzeálního objektu, o tom, jak vlastně vnímáme “užité” umění a to “krásné”. A klíčové je tady pořád privilegium - podobně, jako když Beyoncé právě v Louvru natáčela svůj videoklip (a i tady vnímám, že šlo o unikátní power move, který byl kulturně důležitý pro černé Američany).
Nevím, jestli bylo správné ji originální šaty, které se vydražily za rekordní cifru půjčit, i přes to, že je měla jen na schodech, i přes to, že se nenatřela samoopalovacím mlékem ani jiným tělovým olejem, i přes to, že měly vlastního bodyguarda.
Nevím to, ale přes to mě rekontextualizace právě těhle šatů baví. Je to další pokračování “amerického snu”, který je ve všem tom pozlátku vlastně něčím velmi smutný a mnohoznačný. Možná, že tyhle tragický šaty jistým způsobem Kim vykoupila, když se v nich na redcarpetu ukázala po boku svého o 12 let mladšího přítele ukázala. A to i přes to, že je nedopla. I tahle “trhlinka” fantazie zvané červený koberec METu je toho snu součástí. A ukazuje stinné stránky glamouru, sociálních sítí, kultu celebrit, nových peněz, priviliegií a světa, ve kterém žijeme a který sledujeme skrze tok na sociálních sítích.
FANTAZIE PRO PRIVILEGOVANÉ, KTERÁ NUTÍ SNÍT I NÁS
”Mě by takové šaty nikdo nepůjčil” tady neobstojí. MET Gala je selanka pro privilegované a dokud tenhle systém funguje i my jsme jeho součástí. A součástí téhle hry je, že ji sice můžeme kritizovat a hodnotit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat.
Součástí tohohle systému je i veřejný obraz celebrit. Právě sem spadají všechny kritiky na Kimino třítýdenní hubnutí. Nevím, jestli je to apatie, ale mě to nepobouřilo. Nebo spíš nepřekvapilo.
Možná jsem bad feminist, možná jsem doslova převálcovaná systémem, kterého jsme součástí. Daleko víc mě nadzvedávají ze židle lokální influencers propagující půsty nebo MLM zázračné kapsle a suplementy na hubnutí. Nechci to relativizovat, ale s mikrocelebs je prostě tak nějak snazší se ztotožnit, než s makrocelebritou levelu Kim. U ní víme, že její veřejný obraz je pečlivě kurátorovaný, doplněný silikonovými výplněmi a vším, co moderní beauty průmysl nabízí. Ano, je to trickle down a nedává to moc hezký příklad. Ale když se vrátím zpátky do svého snu, není právě o tom MET Gala?
Není to jen sen, který můžeme na chvíli prostřednictvím obrazovek svých telefonů žít taky, prostřednictvím celebrit a pečlivě vybraných krásných šatů? Je to fantazie pro privilegované, ale nutí snít i nás. A fotka Kim zezadu, kde je patrné, že šaty nedopla, je tak vlastně geniální trhlina tohohle snu. Kousek reality, která i nás nutí hubnout do šatů, ale taky snít. Vepředu byznys, vzadu ženské tělo svázané společenskými normami.
Kim K. v šatech Marilyn Monroe je ambivalentní. A komentuje systematickou opresi žen systémem krásy, norem, standardů. A možná právě proto se mi její volba líbila. I když pravděpodobně chtěla říct a ukázat něco jiného. Ukázala tohle.