PROTIJED
...čas je jen plesknutí mokrý hadry do naší upracovaný tváře
Ahoj,
týden se sešel s druhým a třetím a já zase ztratila pojem o čase. Ale navadí - čas je stejně jen placatý kruh nebo plácnutí mokrýho hadru do naší upracovaný tváře.
Tentokrát to zase nebude tematický, za to hodně roztěkaný.
Jak říká Trixie a Katya: je to naše show a ne vaše. Což mě vede k zajímavosti, kterou jsem si zapamatovala právě z jejich podcastu The bald and the beautiful a to, že Björk prý mimo jiný přežívala pandemii právě díky absurdnímu youtube seriálu UNHhhh. Malý krok pro lidstvo, velký pro drag queens.
BULVÁRNÍ OKÝNKO
Šarvátka mezi Kotkem a Saskií Burešovou pokračuje! A nabírá pro mě naprosto absurdní objem, rozum mi totiž nebere, že dokážeme víc než týden žít z neoriginálního recyklovaného humoru, který prý zazněl už před lety z úst Čestmíra Kopeckého. Historka o „známých ze západu“, kteří si hvězdu kalendária pomýlili s transženou je stejně pitomá, jako transfóbní a hlavně, a to mě snad na tom celém uráží nejvíc, NEORIGINÁLNÍ z kategorie urban legends.
Aby bylo jasno – „vtip“ Vojty Kotka, který zazněl v Tvojí tváři je prostě variace na dobrých pár let, možná dokonce dekád, starý frk.
O originalitu se tak snaží aspoň Expres, který je sice hodně velká stoka, ale přizvat si k posudku kauzy Žilková x Stropnický kartářku, teda pardon, VĚDMU, to je aspoň tzv.oživení.
Kde jsou doby, kdy se Blesk snažil o kontext tím, že vyráběl fotorekonstrukce absurdních „nehod“, jako třeba tehdy, když chudák Dan Hůlka záhadně spadl z balkonu, když chytal klíče.
Byl úplněk, všimli jste si? A to znamená, že:
Jste mohli vyčistit rituálně vaše kameny a nabít je měsíční energií
Jste mohli mít naprosto nepublikovatelný sny
Jste se mohli jít vylejt, jako obyčejně, ale s magickým podtextem a bez kocoviny
Jste mohli výt na měsíc nebo vít věnce
Jste se mohli otužovat v křišťálové studánce, kde nejhlubší je les
Vyšel nový FullMoon
Všechno je správně! A nový Fullmoon je plný magie, stejně jako úplněk. Je totiž celý věnovaný, nebála bych se říct zasvěcený, kouzelnému paralelnímu vesmíru jménem hyperpop a najdete tam kromě profilu PC music nebo vzpomínání na zlatou éru klubu Neone i můj profil Charli XCX.
Našla jsem výbornou kosmetickou redaktorku, která se hodně vymyká definici kosmetické redaktorky. Jessica DeFino totiž pochopila, že nikdo vlastně nepotřebujeme skincare, protože všechno, co je třeba, si naše tělo dokáže zařídit samo. Pokud vás zajímá beauty, ale chcete i střízlivý pohled bez marketingového bulšitu a PR značek a kosmetických gigantů, kteří si na našich „nedokonalostech“ postavili obří byz, tak čtěte její newsletter.
Pro začátek dejte piece o tom, proč vaše pleť nepotřebuje skincare, který patří k jejím nejčtenějším kusům.
Nebo tenhle krátký kousek, kde se zamýšlí nad tím, že ve světě krásy nestačí obracet vibes, aby se zvrátilo paradigma v rámci kterého o sebepéči a našem těle přemýšlíme:
The Dazed article, for example, challenges the belief that “acne is your fault and within your control” by presenting the counter-argument that “acne is not your fault and not within your control” — but the argument still exists within the overarching paradigm of “acne is an unfortunate thing to have.” In truth, acne is not unfortunate. It’s not “unfair.” It is a value-neutral communication from your body — sometimes in response to something you can easily control, and sometimes in response to something you can’t (won’t, don’t) understand how to control, if only because the human body is a complicated thing. The entire paradigm has got to go!
A jo, je to ta stejná Jessica, která měla virální tweet ve kterém ironizuje „you better work“ attitude Kim K. Pro Kardashianky totiž pracovala a o tom za jakých podmínek si asi nemusíme dělat iluze, že.
Protijed
Připadám si jako Alenka v říši divů, když se probírám českým Twitterem a českou mediální vyprahlou krajinou mužů po padesátce. Králové místní pouště jsou za mě Honzejk a nově Mitrofanov. Nesoudný bulšit o ruském jedu v krvi nedokážu vstřebat, a tak dělám, že se to celý nestalo. Nebo jsem se vzbudila o půl století dřív? Nemůže za to nějak ten úplněk? Vzala jsem si místo melatoninu LSD? Někdo mi hodil něco do pití? Esencialistický blábolení o jedu, který koluje v ruské krvi tak vyrovnávám a posílám vám písničku Angela Ulyanova.
Angel Ulyanov patří k mladým ruským queer umělcům, kteří tváří tvář cenzuře boří mýty o tamním mačismu. Je to model, zpěvák a tanečník, který v písničce „Davai Zamutim“ proměňuje gopnika pod vlivem kouzla hudby ve vogue tanečníka.
Ulyanov si tak bere vizuální jazyk svých opresorů, aby ho obrátil v nečekaném twistu v městskou poezii o vyhánění předsudků z těla v katartickém vogueování.
A jeho vize byla docela challenge- nejen pro tamní mainstream, ale i pro queer scénu, která právě v podobných postavách namachrovaných machistických gopniků vidí agresory a otvírá se v ní tak temné trauma nepříjemných zážitků.
Ale Angel narativ obrací, a my sice cítíme tíseň, když jdeme temným podchodem s partou drzých týpků v teplácích, kteří vypadají, že subtilnímu Angelovi natlučou, když před nimi stojí skoro jako moderní verze svatého Sebastiána, jenže místo rvačky jsme svědky skoro až posvátného transu, který provází taneční vogueová exhibice…a jako Midasův dotyk pak Ulyanova hudba gopnika proměňuje ve zlatého tanečníka…
Tématu ruského queer umění se věnoval v roce 2019 Calvert Journal a moje myšlenky poslední dny jdou právě i za tamní LGBTQplus komunitou. Jak asi cenzura a režimní utahování šroubů dopadá na ně? Angel Ulyanov je v současné době v Srbsku.
To je pro dnešek všechno. Přeju nám všem, abychom nemuseli hledat už žádný protijed…